Egyptské chrámy

Učelem eyptského starověkého chrámu bylo odrážet a udržovat božský řád stvoření . Chrám nebyl místem organizovaného veřejného uctívání podobně jako mešita , synagoga nebo kostel . V chrámu se neprováděly žádné alužby a místo toho , aby v něm byla veřejnost vítána , byla zněj obvykle vyloučena . Každý chrám zamněstnaval mnoho kněží , ale jen málo z nich se skutečně podílelo na náboženských obřadech . Chrám se spíše podobal středověkému klášteru , protože vlastnil mnoho pozemků a sloužil jako středisko místní ekononiky a jako místo učenců . Řídila jej rozsáhlá a organizovaná byrokracie . Mezi chrámové dělníky patřili zemnědélci , stavitelé písaři , stejně jako kněží .

Existovali dva hlavní typy chrámů: kultovní chrámy zasvěcené božstvu a zádušní chrámy vystavěné na počest zesnulích králů . Oba typy si byly velmi podobné stavbou i funkcí v prvním se prětkládaly bohům oběti , aby byla zajištěna přízeň božského světa , ve druhém se obětovalo duchům ( ka) zesnulých králů , aby bylo zabezpečeno pokračování jejich života v říši mrtvých . Oba druhy obřadů byly považovany za klíčové pro udržení řadu a míru . Kultovní chrámy byly obvykle zasvěcené triádě bohů , zatímco zádušní chrámy se soustřeďovaly na zesnulého krále a jeho stotožnění s mnoha bohy . Králův zádušní chrám měl samozdřejmě také sloužit k provádění obřadů za jeho a byl ústředním bodem komplexu staveb postavených na oslavu božského královského uřadu . Mezi tyto budovy patříl i královský palác , který mohl později sloužit jako maketa paláce pro ducha mrtvého krále . Ve všech chrámech sloužil kněží , konaly se v nich obřady a předkládaly oběti . Uředním bodem každého kultovního chrámu byla socha boha ( v níž sídlila energie uctívaného boha ) , v královských zádušních chrámech pak socha krále .

Kultovní chrámy

Z kultovních chrámů postavených před vznikem Nové říše ( přibližně 1550 př.n.l.) se zachovalo jen málo . V době Staré říše ( přibližně 2686 až 2181př.n.l.) se tyto chrámy pravděpodobně stavěly ze sušených cihel , což není tak trvanlivý materiál jako kámen . V době Střední říše ( přibližně 2055 až 1650 př.n.l. ) se kultovní chrámy stavěly zjevně z kamene , ale přesto se jich dochovalo jen málo . Kameny z těchto staveb byly totiž obvykle v době Nové říše ( přibližně 1550 až 1069 př.n.l. ) i později znovu použity na stavbu nových budov a chrámů na místech původních . Starověcí Egypťané byli mistry recyklace , stejně jako jimi jsou i jejich novodobí potomci . Proč se trápit ve spalujcím žáru pouště a dopravovat těžký náklad na velké vzdálenosti o opracovávat kámen bronzovými a kamenýmy nástroji , když se na místě nacházely již opracované kvádry pocházejcí ze starých staveb , které se pravděpodobně rozpadly . Vynikajcím příkladem takového opětovného využití je obrovský reiéf Senusreta l . ( přibližně 1965 až 1920 př.n.l. ) , král Xll. dynasie , a boha Mina , který zřejmně kdysy zdobil zdi významného chrámu ze Střední říše . Reliéf , který se niní nachází v Petrieho muzeu egyptské archeologie , oběvil " otec Egyptské archeologie , William Matthew Flinders Petrie ( 1853 až 1942 ) , obrácený hladkou stranou nahoru v mnohem pozdějším ptolemájovském chrámu v Koptu , kde sloužil jako dlažební kameny .

Zádušní chrámy

Královský zádušnchrámy ( o nichž se texty v době Nové říše zmiňují jako o chrámech milionu let ) se zachovaly už od raně dynastického období ( přibližně 3100 př.n.l. ) . Postupně získavaly stále na velikosti a dokonalosti . Nejstarší chrámy tvořily jednoduché obětní místnosti přiléhajcí k raným královským hrobkám nazývaným mastaby ( arabsky výraz pro lavici ) na královských pohřebištich v Abydu a Sakaře . Do lll. dynastie se již staly ucelenějšími . Zádušní chrám v pohřebním komplexu krále Džosera ( přibližně 2667 až 2648 př.n.l. ) přiléhal k severní straně jeho pyramidy . Byl postaven z kamene a skládal se ze dvou nádvoří zasvěcené Džoserovi , z nichž jedno mu bylo pravděpodobně zasvěceno jako králi Horního Egypta a druhé jako králi Dolního Egypta . Ve lV. dynastii se zádušní chrámy přesunuly k východní straně pyramidy , takže mohly být spojeny vzestupnou cestou s udolním chrámem na rozhraní obdělávané půdy , obvykle u přistavní hráze uměle vybudovaného kanálu . K nejzachovalejším zádušním chrámům z dob Staré říše ( přibližně 2686 až 2181 př.n.l. ) patří chrámy krále Rachefa ( přibližně 2558 až 2532 př.n.l. ) v Gíze . V době Nové říše ( přibližně 1550 až 1069 př.n.l. ) se zádušní chrámy stavěly odděleně od hrobek králů . Hrobky ležely v Údolí králů na západním břehu Nylu v Thébách , zatímco jejich zádušní chrámy se nacházely v určité vzdálenosti na okrajích poště , na přístupnějších místech blíže obdělávané půdy a řeky . Jednalo se o impozantní , složitě zdobené stavby na úrovni kultovních chrámů své doby . Variací na téma zádušních chrámů byly kenotafy v Abydu , legendárním pohřebištěm boha Usira , boha mrtvých , znovuzrození a vegetace . Tyto chrány byly uzce s kultem boha Usira a sloužili ke stotožnění mrtvého krále s různými bohy . Nejstarší královský kenotaf v Abydu postavil Senusret lll. ( přibližně 1874- 1855 př.n.l ) , král Xll. dynastie , ale nejzachovalejší , je chrám panovníka Sethiho l. ( přibližně 1294 až 1279 př.n.l. ) z XlX. dynastie .

Komentáře

Přehled komentářů

is shrinking (people are increasingly

(Vitamixvmz, 2. 4. 2025 7:24)

then only a few have reached us

Online:	1
Celkem:	47868
Měsíc:	1396
Den:	50

Menu

církev